Změň sám sebe a změníš tím své okolí
Změň sám sebe a změníš tím své okolí .
Ano je to tak, je to hodně těžké ale povede se to všem, kdo se o to pokusí.
Pro začátek stačí myslet co nejčastěji na něco pěkného. Tělo začne vyzařovat kolem sebe jemnější vibrace. Ty začnou přitahovat stejné vibrace. Říkali mi – nelítej v oblacích … Vydržela jsem a myslela jen na hezké zážitky. Starosti samozřejmě jsou, ale dají se zvládnout i bez většího stresu, a když si přivolám hezkou myšlenku, dají se zvládnout snadněji a lépe. Čím dál to jde snadněji. Časem zmizí, nebo se změní provokatéři. Je jich méně a méně. Už se nemusím moc snažit přivolávat myšlenky na něco krásného. To krásné přichází samo. Vše, co mě kdysi rozčilovalo, zvládám nyní beze stresu s přehledem a snadno. Jistě, nikdo není dokonalý. Než jsem si osvojila myšlení jen na hezké věci, trvalo to hezkých pár týdnů. Prokládala jsem myšlenky světlem. Říkala jsem si : „jsem sluníčko a nádherně svítím „ a tuto větu jsem plně prožívala. Není nutné jen meditovat. Abych řekla pravdu, u meditace se trochu nudím a často u ní usínám. Je dobré žít tady a teď. Užívat si každý okamžik. Proto si v jednu chvíli promýšlím co udělat a v té samé chvíli si udržuji dobrou náladu. Vše je hned snadnější. Dělala jsem to i při chůzi po městě a lidé co mě potkávali, se na mě usmívali, a známí mě zdravili už na dálku. Tím víc mě to povzbuzovalo se usmívat a šířit radost.
Řeknete si, té se to snadno píše. Ano, záleží to hodně na povaze. Někdo je prudký, jiný mírný jako beránek. Ale to neznamená, že si každý nemůže přivolat hezkou myšlenku a udržovat jí co nejčastěji ve své mysli. Přivolat si tak snadnější řešení svých starostí. Přivolat si tím lepší situace.
Stalo se mi, že jsem si na to tak zvykla, že jsem přestala vyzařovat sluníčko. Nějaký čas ještě šlo vše snadno. Bylo mi nádherně, všichni na mě byli milí… A já pomalu přestávala zářit. Najednou jsem si začala uvědomovat, že se začínají vracet starosti, lidé se už na mě tolik neusmívali. Začali se ptát co mi je. Zvykli si u mě nabrat tu dobrou náladu a já ji neměla. Nějaký čas mi to trvalo, než jsem si uvědomila čím to je. Tak teď začínám, ne od začátku, ale od prostředka určitě. Zase myslím na ten krásný pocit, už nelovím myšlenky, jen ten pocit štěstí obnovuji a znovu začínám vyzařovat ze sebe to nádherné sluníčko. Tu naději a štěstí, nejen pro sebe, ale i pro své okolí.
Přeji všem, kdo dočetli až do konce - hodně úspěchů a trpělivosti.
ČÍM VÍC NÁS BUDE, TÍM SNADNĚJŠÍ A KRÁSNĚJŠÍ BUDE NÁŠ ŽIVOT
