Magický svět

Brána do lidských srdcí.

A budou se dít věci… Ale abych začala od začátku J

V sobotu 6.11. ráno mi přišla SMS : Krasny den Ruzenko kouzelna J uz tyden probouzim se tim, ze mam jet za tebou. Muzu nedeli cely den, pondělí nebo utery dopo. Něco mame spolu udelat. Ale co, zatím nevim. Hanka Pisek

Už pár dní jsem si v duchu říkala, že mám volnou neděli a žádný plán. No vida, je to tu, proč mám neděli volnou. A pak šlo všechno ráz na ráz. Neváhala jsem a odpověděla, že jedu večer přes Písek a tak jí můžu vzít rovnou sebou, ať se připraví. OK jako odpověď mě nepřekvapila.

Stalo se několik zajímavých nenáhod, než jsme dojely spolu do Dvorů o které bych se chtěla s vámi podělit. (Nenáhoda, je něco co mě zdržuje, aby se něco stalo nebo nestalo.)

Celou cestu z Prahy silně pršelo, ale jakmile jsem volala Hance, abychom si domluvily místo, kde se sejdeme, tak déšť pomalu ustal (1.nenáhoda). Hanka bydlí v Písku krátce a já znám město jen podle toho, jak projíždím. Bylo pro nás těžké pojmenovat jakékoliv místo. Hanka pořádá setkání mágů na Živci a tak jsme se nakonec dohodly, že na té odbočce počkám. Běžela celý km na to místo. Nebyla ještě připravená na odjezd (2.nenáhoda),  když sjížděla výtahem volal Jiří že si přijede pro nějaké věci,  a tak jsme spolu jeli k paneláku, kde bydlí až nahoře, v sedmém patře. Energie, které jsem tam cítila, byly kouzelné, tak jiné než co znám. Měnily se, jako by mě chtělo pozdravit několik různých „lidí¨. Po pokoji byly rozvěšené její vlastní obrázky malované menst. krví.  Sedli jsme si k vynikajícímu čaji v kuchyni na gauč. Jirkovi to hezkou chvíli trvalo, než přijel. Jeho čaj skoro vystydnul. Kupodivu mi nevadilo, že se vše tak zdržuje, mě, které je čas tak drahý.

Hanka pak ještě pro nás uvařila dobrou večeři, ale ještě stále nebyl ten správný čas k odchodu a tak nám ukazovala fotky ze splavu v Bavorově, na kterých jsou vidět bytosti vody, pak ještě pouštěla  ukázky zajímavých filmů. To už jsme měly být dávno na cestě do Dvorů (3.nenáhoda) Konečně jsem řekla, že bysme už měly jet. Když jsme se obouvali zazněl Hance mobil. Volal Pepa Šálek, že nemá kde spát. Ano to bylo to, co nás zdržovalo. Právě přestalo pršet a tak jsme na něj počkali před domem. Hanka mu dala klíče od bytu, ještě dlouhou chvíli jsme si sdělovali zážitky, než nás déšť poslal do aut J.

V mém pokoji se Hance líbilo a medila si v energiích, které kolem sebe cítila. Povídaly jsme si dlouho do noci, druhý den jsme šly na procházku a po obědě konečně nastal ten pravý čas pro naši práci. Při příjemné melodii jsme šly každá do svého srdce. Co viděla Hanka, není až tak podstatné, protože se to týkalo hlavně jí.  Mě se najednou ukázaly dvě hory ze špičatých pískovcových skal, spojené byly nižším kopcem. Na jedné špičce hory byla znázorněná mužská hlava a na druhé ženská.  Vedle bylo další pohoří s rovnou cestou bez konce. Ty dvě hory se najednou roztočily kolem sebe, jakoby v tom kopci mezi nimi byla nějaká osa.  Překvapilo mě to. Na chvilku jsem otevřela oči, a když jsem je opět zavřela, uviděla jsem konec té cesty. Byl divný, zvedal se do vzduchu jako bílý jazyk.  Jak jsem si ho tak prohlížela, začalo z prostředka vycházet světlo. Pak byla uprostřed černá tečka, která se zvětšovala. Když byla velká jako brána,(zřejmě to byla brána), změnila se barva do fialova, pak do oranžova. Nalevo od té brány mě zaujala stuha, byla barevná jako duha. Kroutila se, točila, lítala sem a tam. Najednou se vznesla a udělala oblouk přes bránu, na druhé straně letěla rovně dolů do lidského světa. Probíhala, prskala, trhala se a zas spojovala, dělala oblouky a kola, jak zběsilá lítala sem a tam.  Když se dost vydováděla, vzlétla zas nahoru k bráně a tam se uklidnila. Nad ní se rozsvítily stovky hvězd na černém až fialovém pozadí. Možná to nebyly hvězdy, spíš to byly energie.  Pak se už nic nedělo a tak jsem otevřela oči.

Vyprávěla jsem Hance svůj zážitek a přemýšlely jsme, co to znamená. Hanka řekla, že je to přesně to, co jsme spolu měly udělat. Otevřít bránu, která přináší lidem do srdcí lásku. Bude to mazec - smála se.  A já dodávám - barevnou, okouzlující, vyhánějící smutek. Spojující mužskou a ženskou energii v jednom těle.